top of page

Nejlepší potápěčský den

  • Obrázek autora: Ivo Havránek
    Ivo Havránek
  • 7. 10.
  • Minut čtení: 4

Jeden z nejlepších dnů pod hladinou: Dvojponor na Brothers


Dvojponor na "Velkém a Malém bratru" – technický ponor, silné proudy, setkání se žraloky i fascinující vraky. V tomto článku sdílím osobní zážitek z jednoho z nejpovedenějších dní pod hladinou, který jsem absolvoval společně s Danielem Kafkou. Daniel je zakladatelem digitální agentury Fragile, výraznou osobností české online scény, hard-enduro jezdcem a zkušeným technickým potápěčem. Kromě toho, že se desítky let pohybuje v oblasti digitálního marketingu a technologických inovací, patří i mezi nadšence do cave divingu, rebreather systémů a expedic hloubkového potápění. Společně jsme toho dne čelili podmínkám, které prověří každého potápěče – a přitom si dopřáli jeden z nejkrásnějších zážitků, které může Rudé moře nabídnout.


Best diving day

Ponor č. 1: vrak lodi Numidia v brutálním proudu


Cíl byl jasný: vrak Numidia na útesu Big Brother, ponor do 85 metrů. Naše ptačí letka, složená z Havrana a Kafky měla CCR-ka, já krásný, plně funkční a spolehlivý JJ-ccr, a Kafka starý Hammerhead, k tomu tři stage a velkou chuť si to užít. Jenže proud byl masivní. Tak silný, že se k vraku dalo dostat jen s maximálním úsilím, jednak drop nebyl na ideální místo a pod hladinou to fakt mega teklo – kromě průběžného odlehčování smyčky kvůli přehlcení CO2, jsem zvažoval, že by i pomohlo plavat kraula i rukama :D 

(pozn. To je samozřejmě naprostý nesmysl..)


Reverzní horolezci.


Když jsme se konečně dostali k Numidii, museli jsme se na ni držet zuby nehty a plápolali jsme jak vlajky. Proud nešel jen ze strany, ale i zespoda. V hlavě mi přeskočila appka „risk assesment“ z pozadí na hlavní screen a začala něžně poblikávat, pravidelně jsem ji updatoval, ale dechová práce se po přistání na vraku a pauze snížila na přijatelnou úroveň. Kafka hlásil „OK - ale TY BRĎO ČUMÍM“. To se vyjadřuje  masivně vykulenými bulvami a nafouknutými škraněmi. A tak jsme zahájili lezení přítahy ke dnu. Dolů jsme se nezanořili, ale "for real" lezli jak „reverzní horolezci“. Tady to na nejlepší potápěčský den fakt nevypadalo.. :D


Numidia wreck

Po lezeckém výkonu a přilepení se na dno v -85m se před námi otevřel fascinující pohled. Masivní konstrukce vraku se tyčila nad námi, nasvícená protisvětlem z hladiny. Slunce bylo přímo nad námi a vše mělo až mystickou atmosféru. Strávili jsme na dně sedm minut, během kterých kolem nás se svištěním prolétávali obrovští tuňáci doslova na dosah. A trochu jsem se na dně i rozhlédl, i když jsem si u toho připadal spíš jako frog fish, než jako hravý delfínek. :D  


Cesta zpátky nebyla o moc jednodušší. Z těch 85 metrů jsme se po kamenech a zbytcích vraku vyloženě škrábali zpět do 40 metrů, s měnícím se proudem, krok za krokem. Asi jsme pár tvorečkům narušili komfortní zónu, ale snažil jsem se všemu živému vyhýbat, jednak kvůli tomu ať místo zanecháme jak bylo a taky kvůli sobě. Spálení se o firecoral nebo zakousnutý krab v ruce není nic moc.. 


Aida: Průzkum z boku, zezdola i zevnitř


Ve 40 metrech a trochu lezení na jihozápad, kde se proud zklidnil jsme se po chvíli potkali druhý ikonický vrak Velkého Bratra – Aidu. Proud už byl mírnější a my si mohli dopřát pořádný průzkum. Prohlédli jsme si ji z boku, ze spodu i zevnitř a měli jsme na to překvapivě dost času.


Po cestě zpět k lodi jsme plavali vedle korálového útesu, nad měkkými a tvrdými korály, pod náma krásná modrá a hejny útesových ryb, občas Tuňák, Kranas, hejno Chrochtalů doplněné o občasného Chňapala. Tu a tam Barakuda. Scenérie, kterou si chceš uchovat navždy.


Ponor č. 2: Small brother a žraločí přehlídka


Po povrchovém intervalu jsme přejeli na Small brother, přesněji na severní stranu ostrova, kde se láme proud. Rozhodli jsme se pro plán do 100 metrů, ale ověřovali jsme si ho postupně – nejdřív v 60, pak v 80 metrech – tak, abychom šli jen do podmínek, které byly komfortní pro takový ponor. 

V 60 metrech se začala rýsovat naděje na skvělý zážitek – první kladivoun. Yes!! V 80 metrech připlaval nádherný thresher shark (liškoun), a protože bylo všechno v pořádku, šli jsme dál do stovky.

Tam vládlo absolutní ticho, čistá voda a neuvěřitelný klid. Když jsme už byli tak u drop-offu, který padá bůhví kam, začal jsem natahovat krk jak želva z krunýře co tam uvidím. Sám sobě jsem se usmál co tady koumám a po očku mrknu na Kafku a tak dlouhý krk jste nikdy neviděli!! Žirafa hadra! :D I když jsme měli plyny na 130 metrů, drželi jsme plán, zakroutili jsme hlavama Ne-Ne a dál už nešli.


"Zastavili nás žraloci" (doslova)


Cestou zpět jsme v 90 metrech narazili na nečekané překvapení. Nad obrovským boulderem (šutr) nad námi do kolečka plavali dva thresher žraloci. My pod nimi. A oni nás vůbec nečekali – pravděpodobně i díky tomu, že jsme měli CCR rebreathery a nepouštěli bubliny. Možná právě proto nás vůbec nevnímali jako potápěče.


Tresher shark

Nikdo neuhýbal. Jako vůbec. Čučeli na nás, co je tam rušíme, vždyť přece dole mají být oni. A ne nějací gumaniodi, ke všemu bez bublin. Chvíli jsem zvažoval, jestli se jim máme vyhnout, nebo počkat. Nechtěli jsme si zbytečně prodlužovat čas na dně a zvyšovat dekompresní zátěž. Naštěstí jsem použil starý JEDI mind trik a oba žraloci se rozhodli uvolnit cestu a odplavali pryč. My mohli bezpečně dokončit výstup.


Po cestě zpět jsme potkali podobně jako na prvním ponoru barakudy,  tuňáky ale i želvu a napoleony – pyskouny obrovské. Po ponoru jsme se dozvěděli, že na druhé straně útesu byla pozorována i manta. My ji sice neviděli, ale to nevadí – člověk nemůže mít všechno, a my jsme zážitků dostali naloženo krásně.


Závěr? Den, který definuje potápění


Byl to den, kdy všechno klaplo. Tým fungoval, hlava byla klidná, měli jsme napotápěno a natrénováno a i v těžších podmínkách jsme si to neuvěřitelně užili. Dva náročné technické ponory, ale zvládnuté s přehledem a radostí. A to je přesně to, co dělá potápění nezapomenutelným.

Pokud jsi tohle dočetl až sem – díky. A věř mi – podobný den můžeš zažít taky. Chce to jen správný mindset, trochu kvalitního tréninku, dobrý tým a vhodně nasetupovanou výstroj… a pořádnou dávku vášně pro moře.


A co ty?

Nejlepší potápěčský den ti slibovat nebudu, ale jestli máš sen, který si chceš splnit, klikni na tlačítko pod tímhle odstavcem a dej mi vědět. Nebo si přečti více o kurzech a nebo čemu věřím. Přihlaš se, napiš, zavolej a probereme, jak tě posunout k tvému cíli, nebo jak maximalizovat tvoje bezpečí pod vodou.



Chci vedet vice


Komentáře


bottom of page