Jak se dostat k potápění - rozhovor s Honzou Zajíčkem

Jak ses dostal k potápění?

Když jsem byl malý kluk, co chodil na základku, vyprávěl mi můj děda, že s babičkou bydleli v hájovně, která je po tom, co postavili Orlickou přehradu, hluboko pod hladinou Vltavy. Jednou mě vzal na procházku a ukázal na místo někam doprostřed přehrady a řekl: „Tady někde se narodila tvoje máma, v hájovně na Doubravě, kde jsme s babičkou bydleli.“ A v tu chvíli jsem si řekl, že se chci tam dolů někdy podívat a že se tedy musím stát potápěčem. Od té osudové procházky uteklo hodně let a já se potápěčem opravdu stal. A pak trvalo ještě dalších několik let, než jsem se z potápěčského zelenáče dostal k tomu, že takový ponor mohu bezpečně zvládnout a splnit si svůj klukovský sen.

Proč v tom pokračuješ?

Protože mě to pořád baví, a ještě jsem si nesplnil svůj klukovský sen. Pravdou ale je, že jsem měl v potápění delší pauzu, než jsem si původně myslel (malé děti dají rodičům celkem dost zabrat) – občas jsme si sice s manželkou zajeli na „rekre safárko“, ale pořádně jsem se začal potápět až nedávno. Do žil mi čerstvou potápěčskou krev vlil i nový rebreather, se kterým mě baví, jak se potápět, tak ho i vylepšovat – vše pod heslem „kdo si hraje, nezlobí.“

Co ti dává potápění do pracovního života?

Mám hodně psychicky náročnou práci, dvě děti, psa. To vše je občas docela náročné zvládnout. Potřebuji si dát pauzu, být s kamarády a dělat to, co mě baví. Když se zanořuji, mám hlavu plnou myšlenek. Když se vynořím, hlavu mám čistou. Co mi tedy potápění dává? Klid a sílu na běžný den.

Havran a Zajda 2010

Co ti přineslo potápění s Havranem?

Hodně mě přiblížil k tomu, abych si splnil svůj klukovský sen. Ivoše jsem poznal nejdřív jako instruktora, co mi udělal před lety v Egyptě AOWD, a postupně mě dostal až k jeskynnímu a trimixovému potápění. Postupně se z nás stal buddy team a kamarádi, které nespojovalo už jen potápění. Nasekali jsme spolu za ty roky spoustu „seriózních“ ponorů a užili si i „pár večírků“.

Hodně společných ponorů bylo o technických dovednostech a důvěře v toho druhého, že mi pod vodou pomůže, když budu mít problém, na který sám nestačím. A to je asi ten hlavní důvod, proč, kdybych si pořád psal potápěčský deník, měl bych nejvíc ponorů právě s Ivošem

Jan Zajíček

A co ty?

Jestli si chceš splnit sen jako Honza, klikni na tlačítko pod tímhle odstavcem, nebo si přečti více o kurzech a nebo čemu věříme. Přihlaš se, napiš, zavolej a probereme, jak tě posunout k tvému cíli, nebo jak maximalizovat tvoje bezpečí pod vodou.