Potápění & psychické zdraví 2/5

Parasympatikus, dech a klid pod vodou

Když se pod vodou něco začne dít, většina problémů se nejdřív projeví na dechu.

Potápěč zrychlí. Dech se zkrátí. Přibude pohyb. Zhorší se vztlak. Stoupne spotřeba plynu. Hlava se začne zaměřovat na problém. A z malého stresoru se může stát spirála, která postupně bere klid, přehled nebo i schopnost efektivně rozhodovat.

Proto je dech v potápění mnohem víc než jen způsob, jak dostat plyn z láhve do plic. Dech je hlavní spojnice mezi tělem, nervovým systémem a psychikou.

Sympatikus jako plyn, parasympatikus jako brzda

Autonomní nervový systém řídí mnoho procesů, které většinou neovládáme vědomě: srdeční frekvenci, trávení, pocení, svalové napětí, dýchání a celkovou míru tělesné aktivace.

Zjednodušeně můžeme mluvit o dvou základních větvích. Sympatikus je plyn. Aktivuje tělo pro výkon, stres, boj, útěk nebo řešení zátěže. Parasympatikus je brzda. Souvisí s klidem, regenerací, trávením, obnovou energie a schopností vrátit se z aktivace zpět do rovnováhy.

Moderní život mnoho lidí drží dlouhodobě na plynu. Výkon, odpovědnost, tlak, rozhodování, konflikty, notifikace a termíny. Nervový systém je často aktivovaný i ve chvílích, kdy už by měl odpočívat.

Potápění je zajímavé tím, že při dobrém vedení, dostatečném komfortu a klidném prostředí může přirozeně podporovat parasympatickou složku, tedy schopnost organismu zpomalit.

To neznamená, že každý ponor je automaticky relaxace. Sestup, chlad, horší viditelnost, nejasný plán nebo nejistota ve výstroji mohou naopak aktivovat stresovou reakci. Ale pokud je potápěč připravený, prostředí je přiměřené a výcvik dává jasnou strukturu, může se pod vodou objevit velmi typický stav: dech se zpomalí, pohyb se zklidní a hlava začne fungovat jinak než v běžném denním provozu.

Dech je nástroj regulace

Dech je zvláštní tím, že patří do autonomního systému, ale zároveň ho dokážeme do určité míry ovlivnit vědomě. Právě proto se s dechem pracuje v psychoterapii, sportovní psychologii, mindfulness, józe i krizové intervenci.

V potápění je tahle práce s dechem velmi konkrétní. Není to cvičení oddělené od reality. Není to technika, kterou si člověk zkusí na podložce a potom na ni v běžném životě zapomene. Pod vodou má dech okamžitý dopad na celý systém.

Když dýcháš rychle a mělce, poznáš to rychle. Roste spotřeba plynu, hůř se drží vztlak, tělo je napjatější, přibývá zbytečný pohyb a rozhodování je méně klidné. Dech začne živit stres a stres začne dál zrychlovat dech.

Když se dech zpomalí, začne se měnit i zbytek systému. Tělo má víc času. Pohyb je menší. Vztlak se stabilizuje. Hlava dostane šanci znovu vnímat souvislosti.

To je důvod, proč dech v potápění nevnímáme jen jako technickou dovednost. Je to dovednost regulační.

Dýchání při potápění není meditační dekorace

Je důležité neudělat z toho ezoteriku.

Dýchání v potápění není klidná hudba na pozadí. Je to praktický bezpečnostní nástroj.

Když se pod vodou objeví problém, první impulz bývá něco rychle udělat. Jenže rychlá reakce ve stresu často problém zhorší. Potápěč se příliš nadechne, nastoupá o metr výš, rozhodí tým, začne dýchat rychleji a ztrácí přehled. Místo řešení vznikne další zátěž.

V TRIM Academy proto dává smysl jednoduché pravidlo:

Nejdřív zpomal. Pak řeš.

To neznamená pasivitu. Znamená to, že před řešením potřebuješ dostat nervový systém zpátky do stavu, ve kterém dokážeš rozhodovat. Krátký moment vědomého zpomalení může rozhodnout o tom, jestli situaci zvládneš v klidu, nebo ji začneš zbytečně eskalovat.

V praxi to může být velmi jednoduché. Zastavit pohyb, uvědomit si výdech, zkontrolovat vztlak, mrknout na tým a teprve potom jednat. Někdy je to otázka několika vteřin, ale právě ty vteřiny mohou být zásadní.

Diving reflex: tělo ví, že je ve vodě

Do hry vstupuje i takzvaný diving reflex, česky potápěčský reflex. Jde o fyziologickou reakci těla na ponoření, zvlášť při kontaktu obličeje s vodou. Souvisí mimo jiné se zpomalením srdeční frekvence, vazokonstrikcí a úspornějším režimem organismu.

Nejsilněji se popisuje u freedivingu, protože nádechový potápěč zadržuje dech a tělo reaguje výrazněji. U přístrojového potápění není situace stejná. Potápěč dýchá přes automatiku, má jiné zatížení, jinou dynamiku ponoru a jiné bezpečnostní souvislosti.

Přesto platí, že ponoření, tlak vody, teplota a změna dýchání vytvářejí jiný stav těla než aktivita na suchu. Tělo ví, že je ve vodě. A pokud potápěč není zahlcený stresem, může právě vodní prostředí podporovat zpomalení, úspornost a větší vnitřní klid.

Spotřeba plynu jako zrcadlo stavu

Potápěči často řeší spotřebu plynu technicky. Jak velkou mám láhev, jakou mám fyzičku, jaký byl proud, jak hluboko jsme byli, jak moc jsem kopal. To všechno je relevantní.

Ale spotřeba plynu je často také zrcadlem psychického stavu.

Potápěč, který je v klidu, dýchá plynuleji. Potápěč, který věří výstroji a týmu, nemá potřebu neustále kontrolovat všechno najednou. Potápěč, který nebojuje s polohou těla, nemusí kompenzovat napětí zbytečným pohybem.

Dech, spotřeba, vztlak a psychika nejsou oddělené světy. Jsou jeden systém.

A právě proto nemá smysl řešit dýchání pouze jako „spotřebováváš moc vzduchu“. Lepší otázka zní: Co se děje v těle a hlavě, že ten vzduch odchází tak rychle?

Někdy je odpověď fyzická kondice. Někdy špatné vyvážení. Někdy stres. Někdy nekomfort ve výstroji. A často kombinace všeho dohromady.

Klidný dech potřebuje bezpečný rámec

Pomalý dech se nedá vynutit pouhou instrukcí. Říct potápěči „dýchej pomaleji“ může být užitečné, ale samo o sobě to nestačí.

Aby se dech opravdu zklidnil, musí být potápěč v situaci, která je pro něj dostatečně bezpečná a čitelná. Musí rozumět tomu, co se děje. Musí vědět, kde je tým. Musí mít výstroj, které důvěřuje. Musí mít pocit, že kdyby se něco pokazilo, existuje jasný postup.

Teprve potom se dýchání může stát nástrojem klidu, ne jen další věcí, kterou se člověk snaží kontrolovat.

Tohle je důvod, proč v TRIM Academy propojujeme dech s celým systémem výcviku. Dech není oddělený od vztlaku. Vztlak není oddělený od výstroje. Výstroj není oddělená od psychiky. A psychika není oddělená od týmu a prostředí které si v týmu nastavujeme.

Co si z toho odnést

Dýchání je v potápění technická, fyziologická i psychologická dovednost.

Rychlý dech může spustit stresovou spirálu. Pomalý výdech může být první krok zpátky do kontroly. Parasympatikus není abstraktní pojem, ale systém, který se v praxi projevuje klidem, stabilitou a schopností rozhodovat.

Dobře vedené potápění může být praktickým tréninkem seberegulace. Ne proto, že by člověk seděl v klidu a mluvil o dechu, ale proto, že ho musí použít v reálném prostředí.

V dalším díle se podíváme na mindfulness, flow a návrat do těla. Protože pod vodou nejde dělat deset věcí najednou, a právě proto je to tak cenné.